Kastrace

Od středečních večerních hodin je Reda kastrovaná. Operaci prodělala u našeho kardiologa MVDr. Petera Scheera na jeho klinice v Malešovicích.

Proč kastrujeme?

Rozhodnutí, jestli kastrovat budeme nebo ne, bylo velice težké. Nejsem zastáncem zbytečných kastrací jen preventivně a o to to pro mě bylo těžší. Pro kastraci jsme se nakonec rozhodli na základě těchto základních argunemtů:

- vada srdce, která by případnou nutnou operaci mohla v pozdějším věku výrazně zkomplikovat (například při zánětu dělohy)

- vleklé falešné březosti, kterými Reda trpěla po každém hárání, a které mohou mít za následek změny na pohlavních orgánech feny, zvýšenou zátěž pro mléčné žlázy atd.

- při případném neuhlídání v hárání by pro fenku byla březost a odchov štěňat velkou zátěží, která by ji mohla vzhledem k srdíčku ohrozit i na životě

Samotný průběh kastrace

Redu jsme na kliniku do Malešovic přivezli na smluvenou dvacátou hodinu řádně vyvenčenou s dodrženou celodenní hladovkou. Pan doktor jí ještě v čekárně jen tak mimochodem píchl seditaci a šli jsme se s projít k blízkému rybníku a čekali, až seditace zabere. Zhruba za 10 minut už byla Reda vláčná natolik, že jsme ji mohli odnést do ordinace na stůl. Teď bylo potřeba napíchnout jí kanylu pro podání dalších anestetik. To se nakonec podařilo až na počtvrté, žíly na nohách měly velice silnou stěnu a nešli napíchnout a tak se kanyla nakonec zavedla do žíly na krku. Potom už jsme Redulku nechali v rukou pana doktora a nezbývalo než čekat. Domluveni jsme byli tak, že pokud vše bude v pořádku, ve 22:00 si pro ni přijedeme a odvezeme domů. V případě potíží by pan doktor volal. To se ale naštěstí nestalo a tak jsme si Redu v deset vyzvedávali na klinice. Ještě byla v polospánku, ale přivítala mě s vrtícím ocáskem. Operace proběhla bez problémů, vaječníky a děloha byli odstraněny s tím, že jeden vaječník byl poškozený (ve své polovině byl přerušen jinou tkání). Dostali jsme veškeré instrukce, jak s Redou manipulovat, co jí povolit a nepovolit a dostali jsme antibiotika jako prevenci. Pan doktor nám taky vysvětlil, co by rána mohla dělat a jak se v takovém případě zachovat. Ránu měla Reda ošetřenou tekutým obvazem, který zajišťuje sterilitu rány a přitom ji nechává volně dýchat. Byli jsme poučeni, že rána může téct nebo z ní kapat tekutina podobná krvi a že to není důvod k panice a vše je v pořádku. Vzhledem k tomu, že šití je vedeno vnitřkem rány, není ani potřena nijak omezovat případné snahy fenky si ránu lízat. Do úplného probuzení z anestetik je potřeba ji držet v teple, protože tělo ještě nezvládá regulaci tepla samo. Na toto jsme byli připraveni a Redulku jsme zabalili do deky. Převoz domů proběhl úplně bez problémů, celou cestu prospala.

Noc po kastraci

Po půlnoci se Reda začala řádně vzbouzet a taky trochu plakat. Začala se zvedat na nohy a udělala první krůčky. Ve 3 hod ráno jsem s ní šla na první venčení po operaci. Po chvilce se bez problémů vyčurala a zase jsem ji dala spát. Od prvního vyčurání si zhruba v tříhodinových intervalech sama řekla o venčení a zatím se pokaždé bez problémů vyčurala. Každý takový výlet ji hodně unavuje a hned po příchodu domů si sama lehne. Zatím nepije a odmítá jakékoliv jídlo.

První den

Intervali venčení jsou zatím stále stejné, tedy zhruba po třech hodinách. Reda celé dopoledne stále sama nepije a odmítá jíst. Ráno dostala první polovinu tablety antibiotik Augmentin 625 mg. Na prášek dostala velmi silnou reakci, do pěti minut začala intenzivně zvracet. Po telefonické konzultaci s doktorkou na klinice jsem k našemu běžnému veterináři zaběhla pro jiná antibiotika Ciprinol 250 mg. Slabší nevolnost se dostavila asi 20 minut po podání prášku, už to ale nebylo tak hrozné jako reakce na první prášky. Večer zkusím podat znovu Ciprinol a pokud jí bude zase špatně, antibiotika vynecháme. Rána je zatím moc hezká, nic z ní neteče, je suchá a bez zarudnutí. Aby nedošlo k dehydrataci, stříkačkou jí do tlamy dávám vodu a doufám, že brzy se napije sama. Odpolední venčení trochu protahuju a jsem s Redulkou schovaná ve stínu stromů. Venku pookřála a evidentně se jí tam líbí víc než doma. Po venčení se konečně sama napila, hurá! :-)

Druhý den

Noc na dnešek byla úplně klidná, Reda spala a jen si mě vzbudila v 5 ráno na venčení a po vyčurání spokojeně pokračovala ve spánku. Sama pije a ráno se poprvé od operace najedla. Odmítá jíst granule, ale vařené maso zhltala s chutí. Celé dopoledne tráví na balkóně pozorováním okolí a je celkově o fous veselejší než včera. Dál podáváme antibiotika Ciprinol, na které nemá už žádnou reakci. Rána vypadá velice pěkně a pomalu je vidět proces hojení. Odpolední venčení jsme trochu protáhli a obešli jsme pomalu náš dům. Reda už by běhala a hrála si. Tak to tak vidím, že ji už zítra budu muset krotit, aby si ránu nerozthla. K obědu se podávala vařená ryba a podle rychlosti snězení mooc chutnala. Jídlo Redě dávám v malých porcích častěji během dne, aby se žaludek pomalu roztáhl a nepřejídala se.

Třetí den

Dalo by se říct, že se Reda vrátila ke svému původnímu režimu. Noc celou prospala a čekala až vstanu. Neustále provokuje ke hře, je veselá, venku si už i popoběhne. Ráno při venčení jsme se i dočkali první nadílky a nikdy bych nevěřila, jakou mi to udělá radost. :-) Jizvu úplně přestala vnímat, běžně se protahuje, na břichu leží a vůbec o ráně neví. Jizva se trochu podlila, ale jinak pořád vypadá velice dobře a krásně se hojí. Dnešním dnem ji budeme muset začít krotit v aktivitách, aby si ještě neublížila. Dále podáváme antibiotika, která by měla dobrat v pondělí večer. Dnes ještě krmíme masem, ale zítra už přejdeme na granule.

Čtvrtý den

Čtvrtý pooperační den je za námi a Reda se chová, jako by se nic nestalo. Jizvu absolutně nevnímá, vůbec si jí nevšímá a řádila by. Venku běhá, hraje si se šiškama a je veselá jako vždy. Už se běžně venčí a jen po bobku je vidět, že ji břicho trochu bolí. To ale hned přejde a běží dál. Rána je stále moc pěkná, hezky se hojí. Nebýt toho hrozného horka, co teď je, byla by schopná jít už i na menší výlet. Večerní procházku děláme delší a Reda si to jen užívá. Zítra dobereme antibiotika a v pátek nás čeká vytažení stehů. Předpokládám, že až do stehů se už na stavu Redulky nic nezmění.

Pátý den

Reda je energie obalená chlupama a to i v těch pekelných vedrech. Nejraději by řádila jak černá ruka. Jizva se jí zvláštně překrývá a v místech překryvu se jí dělají stroupky. Fotky posílám panu doktorovi na konzultaci a preventivně začneme venčit striktně jen na vodítku. Vyjádření pana doktora připojím jakmile mi odepíše. Už před kastrací měla Reda náběh na průjem a zdá se, že se jí to vrátilo. Počkám na dobrání antibiotik a pokud se to do pátku nezlepší, v pátek nechám Redě udělat zrovna odběr krve na rozbor, jestli je všechno v pořádku.

Šestý a sedmý den

Jizva je dle vyjádření pana doktora v pořádku a ve standardním průběhu. Pravda je, že překryv se mi už zdá o něco menší. Z každé strany jizvy má Reda už od začátku jakési boule. Ty jsou měkké, na omak nebolestivé, nejsou horké. Přisuzovala jsem to krevní sraženině, která tam mohla vzniknout. Boule však nemizí, naopak se malinko zvětšují. Vše jsem konzultovala s veterinářem a jeho odpověď byla následující: Stěna je šita ve třech vrstvách a některé vrstvy jsou z dlouhodobě resorbovatelného materiálu a ten, když se rozkládá, tak tam vzniká reakce tkáně na cizi materiál. Nemělo by to být nic dramatického. Do pátečních stehů ji tedy budu pozorovat a na pátek jsem již s panem doktorem domluvená, že se na to podívá.

Devátý den - kontrola o doktora

Na pátek odpoledne jsme s doktorem Scheerem byli domluveni na vytažení stehů. Bulky kolem rány mi dělali velké starosti, spíše se to horšilo. První reakce doktora mě ani trochu neuklidnila. Nateklost kolem jizvy se mu vůbec nelíbila a tak si na pomoc vzal sono. Na sonu nic špatného vidět nebylo, břišní stěna se jevila jako pěkně srostlá bez trhlin. Rozhodli jsme se tedy jednu bulku napíchnout jehlou a vzít vzorek obsahu bulky. Vzorek potvrdil, že se jedná o otok vnitřního šití a není tedy důvod k panice. S ohledem k velikosti otoku ale bylo rozhodnuto, že stehy Redulce ještě přes víkend necháme a vytáhneme je až v pondělí ráno, tedy 12tý den po operaci. Dostali jsme znovu antibiotika, která by otok měla zmírnit. Ode dne operace Reda zhubla rovné kilo, z původních 16,4 kilo na 15,4.  

Den jedenáctý - vytažení stehů

V pondělí ráno jsme se dle domluvy potkali s panem doktorem v 7:30 v areálu VFU v Brně na vytažení stehů. Po Scheerovsku jí stehy vytáhl na chodníku tak ladně, že o tom Reda pomalu ani nevěděla. :-) Otok se nijak nezlepšil, je pořád stejný. Necháváme mu ještě týden a uvidíme, jestli se začne sám od sebe zmenšovat. Antibiotika dobereme a místo otoku máme masírovat a mazat heperoidovou mastičkou a mohlo by to pomoct. Pokud se do týdne otok alespoň nezlepší, budeme muset tekutinu odsát. Tak budeme pilně masírovat, Redulka určitě nebude proti.:-) 

Čtrnáctý den

Dá se říct, že Reda už je úplně v pořádku. Otok pravidelně dvakrát denně mažeme mastičkou Ibuhepa a s radostí musím říct, že se zmenšuje a na jedné straně jizvy už je téměř pryč. Pokud to takto dobře bude zabírat i dál, určitě se vyhneme nutnosti tekutinu odsát injekčně a tím dalšímu stresu pro Redu.

Teď, když už je všechno za námi, můžu říct, že jsem ráda, že jsme do kastrace šli. Reda je veselá, plná energie. Omezení to pro ni bylo opravdu krátkodobé - už třetí den chtěla běhat a lumpit. Až na otok vše proběhlo hladce. Tímto bych chtěla poděkovat panu doktoru Scheerovi, že se o nás tak pečlivě staral, trpělivě mi odpovídal na neustále dotazy ke stavu jizvy a Redulku se snažil svými zákroky co nejméně stresovat. Pro zájemce určitě můžu uvést i cenu, na kterou nás celá věc přišla. Účet jsme dostali na částku 3 044,-Kč, což mě velice příjemně potěšilo. Kéž by všichni veterináři měli takový přístup a ceny jako pane Scheer. :-)

Vše jsme samozřejmě dokumentovali a fotky je možné vidět v samostatné fotogalerii zde: picasaweb.google.cz/polus.michal/RedyKastrace20100707#