Zkusili jsme ZZO

Ačkoliv jsme začali po rekonvalescenci cvičit až koncem března, na poslední chvíli jsem se rozhodla přihlásit Redu ke zkoušce ZZO (zkouška základní ovladatelnosti) dle Národního zkušebního řádu. A tak jsme si v sobotu hodně přivstali a na 7 hodinu ranní jsme dojeli na náš domácí cvičák KK Zetor v Líšni, kde se měli zkoušky konat. Celý týden před zkouškou jsem vcelku litovala, že jsem přihlášku nakonec podala, protože s Redou mává falešná březost a mozek má momentálně jinde než v hlavě. :-) Moje obavy se se sobotním ránem nerozplinuly, naopak. Redula byla nesoustředěná a počasí nám rozhodně nenahrávalo. Byla zima (pouhé 3 stupně nad nulou), tráva byla mokrá a rozhodčí si pro zkoušku vyhradil místo ve stínu, kde byla místy i jinovatka. Do chladného mokra si Reda nelehá ani přirozeně, natož tak na povel. Udělá něco mezi sedem a lehem, ale dle zkušebního řádu to rozhodně není. Navíc až přímo na místě jsem zjistila, že jako aport není možné použít míček na šňůrce, na který je Reda zvyklá. Šňůrku jsem musela ustřihnout a tak i aport, který jinak máme výborný, dopadl hrozně, protože Redulka řešila, co to má za míček a trvalo, než ho přinesla (musela míček pořádně prozkoumat).  

Výsledkem bylo, že jsme sice zkoušku udělali na nejnižší možný počet bodů, ale rozhodla jsem se nakonec ze zkoušky odstoupit a zkusíme to někdy později. Protože s Redulou plánuju udělat jen základní zkoušky (ZZO, ZOP a když vše dobře půjde, tak BH), nechtěla jsem mít v průkazu původu napsaný takto špatný výsledek.

Tak jsme si s Redulkou vyzkoušeli jaké to je na zkouškách a věřím, že příště už to dopadne mnohem lépe.